Historie Brazílie

Nejstarší historie Brazílie

Historie osídlení Brazílie je spojená s osídlením celého amerického kontinentu, přes Beringovu úžinu z Asie kolem 9.tisíciletí př.n. letopočtem. Poslední nálezy, jako zbytky ohnišť a jednoduchých osídlení datované do období 23 000 – 40 000 však podporují teorie o prvních obyvatelích, kteří přišli z oblasti Afriky nebo Polynésie dalece dříve. Původní osídlení těsně před příchodem Evropanů do Ameriky se sestávalo z indiánských kmenů Aravaků, Tupí, Karibů a dalších skupin, které migrovaly do Brazílie z oblasti Mexického zálivu 10.-13.stol n. letopočtu. Okolo roku 1500 n. l., kdy je datováno objevení Brazílie portugalskými námořníky, měla oblast Brazílie asi 1 .000 000 indiánských obyvatel. V současné době je jich asi 200.000, ale vzhledem k etnickému složení obyvatel platí, že každý správný brazilec má v sobě alespoň kapku černošké a indiánské krve.

Brazílie a historie koloniálního období

Pro známou historii Brazílie jsou důležité především následující události: 1492 – objevení kontinentu Kryštofem Kolumbem a následná Tordesilaská smlouva r. 1494 mezi Španělskem a Portugalskem, největšími námořními mocnostmi o rozdělení Jižní Ameriky, kdy východní část připadla Portugalsku a západní Španělsku. Tato smlouva dala vzniknout základnímu rozdělení kontinentu, ale v praxi se vzhledem k nepřehledné geografii oblasti a různorodostí zájmů mocenských skupin a dalších států nemohla přesně dodržet. Nejvýznamějším datem pro Brazílii je rok 1500, který je uznáván jako rokem objevení Brazílie kapitánem jména Pedro Alvarez Cabral. Praktické osídlování Brazílie započalo okolo roku 1530, kdy území bylo rozděleno na 50ti mílové pásy směrem od pobřeží a přiděleno zodpovědným kapitánům. Oblast se však zamlouvala rovněž Francouzům a Holanďanům, kteří se pokusili násilně vklínit mezi portugalské osídlení. Není bez zajímavosti, že prvním historicky zaznamenaným čechem v Brazílii byl jistý Jiří Kryštof Kaplíř ze Sulevic, který odešel z čech po Bílé hoře a ve službách Holanďanů padl r.1647 v krutých bojích na severu v okolí Reife. Portugalci měli rovněž problémy se Španěli, kteří se snažili rozšířit své území z jihu z Argentiny a ve vnitrozemí, kde hojně zakládali křesťanské missie. Portugalců se nakonec po velkém vojenském úsilí podařilo ostatní národnosti z oblasti vytlačit. Přispěli k tomu rovněž místní brazilští indiáni, protože všechny strany se snažily najít spojence a nebo je většinou jednoduše k vojenským službám různě donutily. Brazílie byla pro Portugalsko důležitá jako zdroj surovin. Nejdříve to byly vzácná dřeva a potom především pěstování cukrové třny, která se stala nejdůležitější plodinou oblasti.Teprve po té byly objeveny drahokamy, zlato a pěstování kávy a kaučukovníků. K pracím na plantážích však byla třeba pracovní síla. Zpočátku Portugalci pořádali výpravy na indiánské otroky (velmi aktivními byly především smíšení obyvatelé Sao Paula, kteří vytvářely skupiny – bandeiras a podnikali průzkumné výpravy daleko do vnitrozemí), indiáni se ukázali jako nepříliš výkonní pracovníci a bylo jich stále méně a tak se do Brazílie začali přivážet otroci z Afriky a to hlavně z “ černé matky Brazílie “ Angoly, která byla v té době hlavní kolonií Portugalců. Otroci proudily do Brazílie většinou přístavy na severu: San Salvadorem, Fortalezou a Recife. Černoši přinesli do Brazílie velkou část místní kultury, nejznámější je karneval, který původně vznikl jako svátek a dny volna pro otroky, candomblé – náboženský afrokřesťanský kult vzniklý na základě afrických náboženství a křesťanství a capoeiru – otrokáři zakázaný bojový tanec se všemi prvky bojového umění, který při soubojích končíval i smrtí jednoho z účastníků. Černoši se však postupem doby začali bránit a vzhledem k přírodním podmínkám vytvořily ve vnitrozemí království z uprchlých otroků “ Palmares“. Toto království bylo po velmi těžkých bojích dobyto, ale v duších otroků přežívala jeho myšlenka až do zrušení otroctví.

Samostatná Brazílie

První událostí, která Brazílii nasměrovala k vytvoření státnosti, byly napoleonské války v Evropě. V této době v r. 1807 byl portugalský princ regent donucen francouzskými vojsky opustit Lisabon s celým dvorem a usadit se v Rio de Janeiru, které se v té době stalo oficiálním královským městem Spojeným království Portugalska, Algarve a Brazílie. Král byl však donucen Brazílii opustit a přenechat trůn svému synovi -císaři Pedrovi I, který tasil šavli a se slovy “ nezávisklost nebo smrt“ vyhlásil v r. 1822 samostatnost . Jeho syn císař Pedro II vládl od r. 1840 až do r. 1889, kdy bylo císařství zruženo.